Náš malý Matyášek je na světě 9 dní. Jeli jsme se na něj podívat, zda od chvíle, kdy jsme ho viděli v porodnici, vyrostl. Miminko se má krásně k světu, zajímá ho jen plný zdroj mléka, ven ještě nemůže,

 O to víc touží po pobytu venku jeho 2,5 letá sestřička Amálka. Jarní mrazy bývají tuhé, ale sluníčko teplotu velmi rychle zvýší. V deset hodin po třinácti stupních mrazu už nebylo ani slechu ani dechu. Sluníčko se na nás smálo a my jsme si užívali rozmantosti jarní přírody.

Ve stinném zákoutí děda ukázal, jak se umí sklouznout poledové kaluži, to Amálku rozesmálo a hned to zkoušela po něm. Kousek dál zase statečně ze zmrzlého sněhu vystrkovaly své bílé květy sněženky. Ptáci v korunách bezlistých stromů jarně prozpěvovali, seč jim hrdélka stačila. Na zasněžené louce, vrstva sněhu byla malá a zmrzlá, konečky trávy koukaly ven, jsme viděli běžkaře. Lyže mu skoro vůbec neklouzaly, ale užíval si jarního běžkování.

Vycházku nám pokazil smrad z jediného komína, valil se z něj smradlavý kouř, vítr ho hnal přímo proti nám.Amálku jsme přivedli domů krásně unavenou a hladovou, ale spokoenou.

Jaro přijde, je už tady, i když občas ještě hodně mrzne.Už se moc, opravdu moc těším.